aneb jak jsme se dostali k focení
Z historie

Michal

Michal

Ještě teď vzpomínám, když jsem si jako malý chlapec za ušetřené peníze koupil svůj první fotoaparát v místní drogérii. Paní u pokladny vystavila účtenku na sto korun se slovy, ať po odzkoušení přijdu potvrdit záruční list. Jenže s ním jsem již nedošel, protože mi nezbyly žádné penízky na zakoupení filmu, a tak jsem se nikdy nedozvěděl, zda-li je naprosto v pořádku. Ale i takhle jsem neustále pobíhal a mačkal spoušť naprázdno. Ale přesně tohle mi stačilo. :-) Již si nepamatuji, značku či typ toho kovového přístroje, ale vím, jak mě hrozně fascinovala ta točítka na objektivu, která při určitém nastavení vydávala prapodivné zvuky chodu ozubených koleček a při jiném zase závěrka secvakla tak rychle, že člověk nestihl ani mrknout. Samozřejmě mi nezůstala utajená ani vnitřní část fotoaparátu, kterou jsem prozkoumával též důkladně. Sledoval jsem hlavně lamelové clony, jak se otevírají při focení a zkoušel, jak rychle jimi stihnu prostrčit prst a zastavit je takto v otevřené poloze, abych mohl vidět skrze čočku. Už ani nevím, kde je mu vlastně konec.

Další fotoaparát jsem dostal na některé náctileté narozeniny. Jednalo se o obyčejný automat značky Konica, kde se člověk pouze staral o to, jestli má vložený film a je-li baterie dosti silná, aby utáhla interní blesk. S takovým přístrojem se ani moc blbnout nedá. Používal se jen při oslavách a dovolených, kdy 36ti políčkový film vydržel bez problému celý rok.

Ve vzpomínkách si vybavuji, že jsem měl i foťák ve tvaru krabičky od lentilek, kde byl vložený takový atypický film v kazetce. Netušil jsem, kde by mi byli schopni fotografie vyvolat, takže je tam uvězněný do teď. Bylo by určite nostalgicky zajímavé jej po takové době najít a fotografie nechat zhotovit.

Na podzim roku 2001 jsem si koupil od kamaráda svůj první digitální fotoaparát. Jednalo se o jednomegapixelový HP PhotoSmart C120. Bylo něco úžasného vidět na malém displeji zhotovenou fotografii. Na 64MB kartu se tehdy vešlo několik desítek fotografií a pomocí sériového kabelu se stahovaly do počítače snad hodinu.

HP PhotoSmart C120

Po roce jsem si od stejného kamaráda (který šel o krok s dobou dřív než já) pořídil Olympus C-2. Tohle už byl dvoumegapixelový fotoaparát s 2,5x digitálním zoomem a s možností připojení přes USB, takže fotografie byly už svou kvalitou mnohem lepší a v počítači byly stažené za pár minut.

Olympus C2

Uplynul další rok a to jsem si koupil úplně nový Canon Ixus 400, přezdívaný též jako digitální šperk. Byl to tehdy zázrak technologie mezi digitálními kompaktními fotoaparáty. Kde kdo na něj tehdy hleděl s údivem. Jednalo se o 4Mpx stříbrný foťáček malých rozměrů s trojnásobným optickým zoomem a množstvím ručně nastavitelných funkcí. Jedinou nevýhodou bylo to, že blesk se nacházel v blízkosti osy objektivu a tak často dělal červené oči.

Canon Ixus 400

Další na řadu přišel na začátku roku 2005 Fujifilm FinePix S9500. Jednalo se o 9Mpx EVF zrcadlovku (v průhledovém hledáčku je miniaturní displej), která měla již ostření prstencem, což je obrovská výhoda oproti klasickým kompaktům. Člověk tak může mnohem dříve zareagovat na danou situaci a s rozsahem 28-300mm (10,7x optický zoom) pak mohl fotit jak širokoúhlé scény, tak i objekty na vetší vzdálenosti. Tahle mašinka dokáže snad naprosto všechno. Já s ní byl moc spokojený.

Fujifilm Finepix s9500

Nevýhodou byl snad jen malý snímací čip (oproti zrcadlovkám), což se projevilo na kvalitě výsledného obrazu a pomalejší reakce při zaostřování a zpracování fotografií (opět bráno vzhledem k zrcadlovkám). Zde je ilustrativní obrázek, který znázorňuje vzájemný poměr velikostí snímacích ploch jednotlivých systémů. Černý, největší obdelnik znázorňuje středoformát 645 (velikost diapozitivu) a má rozměry 60 x 45mm. Dále například Full Frame (FF, velikost kinofilmového políčka) má rozměry 36 x 24mm a APS-C Canon 22,2 x 14,8mm.

rozměry senzorů

V září roku 2007 jsem si pořizoval svou první zrcadlovku. Bylo to z popudu, že jsem slíbil kamarádovi nafotit svatbu, ale se současným aparátem jsem si na to netroufal. Začalo tedy dlouhosáhlé hledání a zjišťování informací na internetu ohledně digitálních, zrcadlových fotoaparátů (DSLR - Digital Single-Lens Reflex camera). Předními výrobci byly a stále ještě jsou společnosti Canon a Nikon. Nejvíce mi přirostla k srdci značka Canon a té se dodnes držím. Koupil jsem si tedy pár dnů před svatbou na internetových bazarech osmimegapixelový, poloprofesionální Canon EOS 20D s bateriovým gripem za necelých 20000Kč, k tomu za 11000Kč objektiv Tamron 17-50 f/2,8, dále za 5000Kč teleobjektiv Tamron 28-300 f/3,5-6,3 a za 6000Kč externí blesk Canon Speedlite 430EX. S touto čtyřicetitisícovou investicí a bez praktických zkušeností jsem se vydal nafotit první svatbu. Jak se říká, že na svatbě jsou nejvíce nervózní tři osoby: nevěsta, ženich a fotograf, tak můžu potvrdit, že to sto procentně platilo, jen s tím, že fotograf byl ta nejvíce vystresovaná osoba. Byl to pro mě doslova krok do neznáma.

Canon EOS 20D Tamron 17-50 f/2,8 Tamron 28-300 f/3,5-5,6 Canon Speedlite 430EX

Kouzlo vykreslení detajlů u zrcadlovek oproti klasickým kompaktům je ihned patrné z prvních fotografií. Byl jsem z toho doslova nadšen a chtěl jsem jít ještě dál a vyzkoušet něco nového, tak jsem za pár měsíců vyměnil dvacítku za Canon EOS 30D se stejným rozlišením, ale s větším náhledovým displejem a záklaďák Tamron za Canon EF-S 17-85 f/4-5,6 IS USM, který měl již stabilizaci obrazu a USM (Ultrasonic Motor). Výhodou objektivů s tímto ostřením je daleko rychlejší a tišší chod a i to, že se přední člen neotáčí. Toto umožňuje daleko pohodlnější práci s filtry namontovanými přímo na závitu přední čočky, které vyžadují přesnou polohu (např. velice oblíbený cirkulární polarizační filtr).

Canon EOS 30D Canon EF-S 17-85 f/4-5,6 IS USM

V květnu 2008 jsem si pořídil další tělo, tentokráte se jednalo o 10Mpx Canon EOS 40D. Výhodou tohoto modelu je samočistící čip, což považuji za geniální věc, protože při výměně objektivů se drobný prach přeci jen vždy dostane dovnitř a někdy ulpí na snímacím čipu a ten pak jde vidět na fotografii formou malých zašedlých šmouh. Ty se pak musí ze snímků odstraňovat pomocí grafického programu a čip ručně čistit. U čtyřicítky jsem právě nemusel na čip nikdy ani šáhnout, vše zajistila automatika.

Canon EOS 40D

Před létem, v roce 2008, jsem si koupil ještě fotoaparát "na cestováni" a jako náhradní tělo - Canon EOS 400D. Jedná se o malou a lehkou digitální zrcadlovku s více méně stejným "výkonem" jako mají desítkové řady Canonů. Se základním objektivem Canon EF-S 18-55 je to opravdu vynikající společník na cestování. Vřele doporučuji lidem, co chtějí opravdu kvalitní fotografie z dovolené či výletu a oželí videosekvence. Vleze se do jakékoliv brašničky či baťohu a pohodlně se nosí i na krku. Dále pak i menší ruce něžnějšího pohlaví ocení jeho rozměry. O rok později jsem tento model nahradil novějším 12Mpx Canonem 450D.

Canon EOS 400D

Postupem času jsem si dokupoval ještě další příslušenství, jak má zvědavost a nároky postupně rostly. Takovým mým prozatimním bonbonkem byla profesionální digitální zrcadlovka Canon EOS 1Ds s 11Mpx FullFrame čipem.

Canon EOS 1Ds

Na Vánoce roku 2009 jsem si udělal radost a pořídil dlouhodobě vysněný 21Mpx fotoaparát s FullFrame čipem Canon EOS 5D MarkII, se kterým jsem nadmíru spokojen.

Canon EOS 5D MarkII

Aktuálně vlastním kompletní řadu objektivů Canon s proměnlivou ohniskovou vzdáleností se světelností 2,8 o které se sní snad skoro každému fotografickému nadšenci majícímu tuto značku fotoaparátu.